Jeden politický: Ne přemluv bábu, přemluv dědka, ale přemluv studenta.

Ať se nám to líbí nebo ne, a ať si to uvědomujeme nebo ne, vše, na co se podíváme, je politika. Úplně vše. Nakonec i to, jestli můžeme cestovat, studovat nebo kde, jak a za kolik můžeme pracovat. Je to sladká, ale i smutná naivita myslet si, že jsme na politiku ještě moc mladí nebo že se nás netýká. Ale byla jsem úplně stejně naivní do svých pětadvaceti let.

Reklamy

Nejtrapnější Silvestr všech dob, aneb proč je lepší nemít chudé přátele.

Člověk ani nemusí vyhrát kupu peněz nebo být pohádkově bohatý, či vůbec nějak moc bohatý. Úplně stačí, když má jen o něco více peněz nebo se prostě jen má o něco "lépe", než jeho okolí a už vidí, že opravdové kamarády je těžké pohledat a hlavně rozpoznat. Mnozí totiž nejsou ani tak chudí materiálně jako spíše duchem.

Rodinné diskuze a speciální smysly pro humor.

Mě je třicet tři let, manželovi též třicet tři a synovi tři. Ještě že nám oběma není o třicet tři let a synovi o tři roky více, tedy že nám není šedesát šest a synovi šest let, jinak bych si musela myslet, že naše rodina a náš smysl pro humor jsou při nejmenším dílem samotného satana. Co dokážeme občas vést za rozhovory, to snad ani ten satan neviděl. A to si jinak říkáme “slušná a normální” rodina.

Fejetón o fejetonech

Ach, fejeton! Můj nejoblíbenější žánr! Naposledy jsem četla fejeton relativně nedávno. Odhadem tak před deseti lety. Bylo to v hodině češtiny a jednalo se o mou slohovou práci, kterou jsem zároveň v tu chvíli i psala. Párkrát jsem si jí přečetla chvíli před odevzdáním pro kontrolu pravopisu, a pak už nikdy. Bůh jí žehnej!